🔍 Učí tě ve škole, jak napsat životopis? SPOILER: Tajemství doby porevoluční.
Školní osnovy se v tomto ohledu od doby sametové revoluce vůbec nereflektují změny na trhu práce nebo současné trendy. Nic se od 90tek prostě nezměnilo a stále nám cpou do hlavy, že v CV má být uvedeno datum narození, přesná adresa, rodinný i zdravotní stav, a dokonce počet dětí! Jako What??? Ve všech těchto případech jde o zastaralé informace, které v dnešní době do životopisu nepatří. V této fázi výběrového řízení by tyto údaje neměly hrát žádnou roli.
Navíc tu máme GDPR! I když tyto údaje poskytneš dobrovolně, zamysli se, jestli je opravdu bezpečné je sdílet. Nikdy nevíš, kde skončí tvůj životopis a jestli ho zaměstnavatel skutečně zlikviduje tak, jak mu nařizuje právě GDPR. Proto se vyplatí chránit své osobní údaje a zaměřit se na to, co je opravdu podstatné.
⚠️ Proč bys neměl/a uvádět datum narození v životopise?
Podle GDPR je datum narození osobním údajem, který zaměstnavatel nepotřebuje znát dřív, než se rozhodne tě přijmout. Do té doby by se měl soustředit na tvé dovednosti a pracovní zkušenosti. Pokud uvedeš datum narození, a ještě hned na začátku životopisu, riskuješ, že tě personalista bude okamžitě hodnotit na základě věku, místo toho, co umíš. I když není těžké věk si dopočítat například dle data ukončení studia, tak tím, že ho rovnou naservíruješ, tak bez větší práce personalisty, je to to první, co ho praští do očí. Namísto toho, aby se zaměřil na tvé zkušenosti a dovednosti, může zbytek informací číst s předsudkem nebo zkresleným vnímáním. Pokud však na první pohled zaujmou tvé kompetence, dělá si personalista obrázek o tobě na základě zkušeností a dovedností. I když si věk později dopočítá, pokud ho oslovíš svými schopnostmi, může být ochotný přemýšlet o tobě jinak než pouze v kontextu věku. Nikdy nevíš, jaké pokyny má od hiring managera nebo jakými předsudky je zatížen. Sice to nelze zcela eliminovat, ale můžeš být strategičtější a ovlivnit, jakou optikou bude personalista ve čtení tvého CV pokračovat.
👶👴 Být příliš mladý nebo příliš starý: Jaké předsudky může vyvolat datum narození v životopise
Předsudky spojené s věkem na obě strany – příliš mladý, příliš starý – jsou jedním z největších problémů, se kterými se uchazeči setkávají. A co vlastně znamená „příliš mladý“ nebo „příliš starý“? Kde je ta hranice? Nikdo ji jasně nedefinuje, a přesto se tyto předsudky promítají do výběru uchazečů. Pokud jsi mladý/á, může tě personalista nebo firma vnímat jako člověka bez dostatečných zkušeností. To ale zdaleka nemusí být pravda. Dnes mladí lidé často už při škole získávají pracovní zkušenosti a přemýšlejí strategicky, jak je v budoucnu využít. Mladí profesionálové bývají motivovaní, aktivně se vzdělávají, ve volném čase rozvíjejí své záliby, a často mohou svými znalostmi a energií přeskočit i kolegy, kteří jsou ve firmě delší dobu. To, že někdo nemá za sebou dlouhá léta praxe, ještě neznamená, že nemůže být pro firmu obrovským přínosem.
Na druhé straně spektra jsou starší kandidáti, které firmy často vnímají jako „příliš konzervativní“, nebo že „nemají chuť se učit nové věci“. To je další nesmyslný předsudek! Osobně znám spoustu lidí, kterým je 50+ a kteří s nadšením objevují nové technologie, rádi se zdokonalují a vítají změny. Věk neříká nic o tom, jaký má člověk postoj k inovacím nebo učení. Předsudky firem jsou založeny na statistikách a stereotypech, které absolutně ignorují individualita každého člověka, jeho přístup a motivace.
Je jasné, že personalisté nemohou pozvat na pohovor úplně každého, aby zjistili, jestli právě on nebo ona „vybočují z řady“. Ale právě proto by se měli soustředit na to podstatné – na dovednosti a zkušenosti. To, zda je kandidát dostatečně flexibilní nebo ochotný se učit nové věci, lze snadno zjistit až při osobním setkání, například formou behaviorálního pohovoru. Pokud jsi tedy příliš mladý/á, firma se může obávat, že nemáš dostatek zkušeností. Pokud jsi starší, mohou si myslet, že nejsi dostatečně „dynamický“ nebo že nezapadneš do týmu plného mladých lidí. Ale věk by nikdy neměl být tím, co definuje tvoje schopnosti. Zaměř se na to, aby tvé dovednosti a zkušenosti byly hlavním faktorem, který bude personalistu zajímat – to je to, co rozhoduje, ne věk.
🏢 Proč firmy stále řeší věk? A je to validní argument?
Mnoho firem zmiňuje „věkovou strukturu týmu“, „firemní kulturu“ nebo „zapadnutí do kolektivu“ jako důvody, proč věnují pozornost věku uchazečů. Otázkou však je, zda je to skutečně důležité. Věková diverzita je jedním z klíčových faktorů, který může výrazně podpořit inovace a zlepšit dynamiku týmu. Na pracovištích se stále častěji setkávají různé generace – od baby boomerů přes mileniály až po generaci Z. Každá generace přináší jiné zkušenosti, přístupy a nápady, což firmám umožňuje lépe reagovat na nové výzvy a adaptovat se na změny. Starší zaměstnanci dodávají stabilitu a zkušenosti, zatímco mladší generace přináší čerstvý pohled a inovace. Tento mix generací dělá tým flexibilnějším a úspěšnějším, což je velkým přínosem pro moderní firmy, pokud je věková diverzita správně řízená. Místo soustředění na věk by se zaměstnavatelé měli zaměřit na to, co mohou jednotlivé generace týmu přinést.
💡 Závěr: Nepiš datum narození do životopisu a soustřeď se na to, co umíš
Zapomeň na věkové škatulky! Nechat se soudit jen podle čísla je nejen neetické, ale věková diskriminace je i nelegální. Proč dávat personalistovi příležitost tě odsoudit dříve, než zjistí, co doopravdy umíš? Vynech datum narození a nenech ho odvést pozornost od toho, co je skutečně důležité – tvé schopnosti a zkušenosti. Tvůj věk není relevantní, tím, co má vyniknout, je to, co firmě přinášíš. Chraň své osobní údaje, nedávej prostor předsudkům a ukaž se jako profík, kterého stojí za to poznat. Na věku nezáleží, záleží na tom, jaký můžeš být pro firmu přínos!
